Zapomenuté hory 2017

23.10.2017

Po pěti hodinách jízdy jsme tu, na konci světa. Tedy v Zapomenutých horách, kde zítra běžíme první ročník trailového závodu. Rychlebské hory jsou skutečně zastrčeným kouskem naší země, který nezná ani učitelka Vlastivědy. Pro dcerku výborné téma na referát.

Lenka s Tomášem a Péťou už jsou tady a tak se jdeme rovnou ubytovat. Náš podkrovní apartmán je útulný, nálada dobrá, těšíme se na zítřek. Hory nás prověří všechny. My s Tomášem se vydáme na 24 km, Lenka na 44 km a Radim změří své síly na 74 km trati. Pro děti je připraven závod v délce 3 a 4 km. Péťa je naše "au-pair" a dělá zázemí 😊

Ráno se budíme brzy, Radim startuje v sedm. Venku je tma, ale naštěstí ne nijak zima. A neprší. Za rozbřesku vyráží sto borců na trať. O dvě hodiny později startuje Lenka a v deset přicházíme na řadu my s Tomášem. Sluníčko nebude. Mám na sobě triko s dlouhým, triko s krátkým a svoji novou bundičku NIKE. Pokud sprchne, budu moci vyzkoušet její voděodolnost. START! Spouštím synkovy hodinky a vyrážím na trať. Děti s Péťou povzbuzují. Časový limit je 5 hodin, ale hodinky vydrží něco přes 4 hodiny. Svoje Garminy jsem půjčila Radimovi, proto mám teď nad sebou pěkný bič :D             U Tančírny se prudce zahýbá vpravo. Zvedám zraky k serpentině v lese plné pestrobarevných běžců - chodců. Fíííha.... Pěkný kopeček na zahřátí. Šplhám nahoru, kopec nebere konce... serpentina končí, kopec nikoli. Pořád nahoru... funím víc než mašinka Tomáš... pořád nahoru. Napadá mě, že asi polovina celého převýšení bude v prvním kopci. Koukám na hodinky... 2,5 km za půl hodiny. Vytřeštím oči! A začnu rychle počítat... ehm... takže když to má mít 24 km, potřebuji dát 6 km do hodiny. Valím, co to jde a konečně stanu na vrcholu. Malý průsek otvírá první panorama. Fotit nebudu, spěchám. Prvních 6 kiláků se skutečně do hodiny vešlo. Makám dál. Kolem je krásný podzimní les, kochám se... přichází pěkný seběh a najednou znejistím... neměla jsem někde odbočit? Tohle bych nerada šla zpátky nahoru. Za zatáčkou se objevuje první občerstvovačka a kleště. Piji ledovou vodu a cvakám do čísla. Tohle vymysleli pěkně, člověk nemusí lovit žádnou kartičku. Pokračuji do lesa a ocitám se na hranici s Polskem. Pěšina vede do kopce. Tak z toho běhu zas nic nebude. Svižně kráčím mezi borůvčím a dávám pozor na poházené kameny. Moc pěkný úsek, jen už bych to brala zase z kopce. Nahoru dolů nahoru dolů... fakt se vyřádili... hlídám čas... další šestka do hodiny. Dobrý, to stihnu.

Už mám za sebou Koníček i parádní seběh z něj a šplhám na Černý vrch. Zatím jsem ze zásob pozřela jen jeden gel a začínám uvažovat o tyčince, když tu se vynoří občerstvovačka. A výborně zásobená. Beru si kolečko salámu, kousek sýra, měsíček jablka a dva chipsy. Zapíjím Kofolou a mažu dál. Běží se mi dobře. Po 16ti kilometrech jsem konečně správně zahřátá a rozdýchaná. Přichází poslední stoupání lesem. Tedy, alespoň si to myslím. Cestou míjím pár soupeřů, což mi zvedá náladu. Stezka je místy docela divoká, plná kamení, netroufám si ani všude běžet. Ha... přes cestu leží smrk... menší objížďka vede mladými buky. Bacha na oči! Najednou jsem z lesa venku. Kolem pár chalup sbíhám po šotolinové cestě. To je paráda. Když míjím soupeřku, omlouvám se jí, že tak funím. Dobíhám na louku. Závodník přede mnou se vyděšeně otočil: "Já jsem se lekl, že je za mnou pes." Tolik k mému funění :D Valím dál a beru další dva. Jde mi to fakt dobře. No jo, z kopce to umí každý :D Pod kopcem posílám SMS synkovi, že ještě asi 5 km. Těším se do cíle a doufám v čas do 3:30. Po dalším krásném seběhu přichází zrada. Jen zdrceně vydechnu: "Maurova pomsta". Lezu nahoru, čas už neřeším. Na hodinkách mám skoro 25 km. Posílám další SMS... ale jsem na konci světa... prostě se neodesílá, není signál. Jsem nahoře a zase běžím. Proti mně jdou skupinky turistů. Malá holčička sedící tátovi za krkem, celá rozesmátá, si chce se mnou plácnout. Super! :D Poslední kontrola a serpentina dolů. Pod ní už čekají děti s Péťou. Běžíme společně po asfaltce do cíle. Ruku v ruce s dcerkou protínám pomyslnou cílovou pásku.

26,22 km za 3:48:58 hod. 36. z 56. v kategorii ženy do 42 let. Celkově 136. ze 168. Spokojenost :)

Všichni z naší malé výpravy zdárně dokončili, stihli limity, neztratili se, nebo jenom trochu, a nikdo se nezranil. Děti zabodovaly v dětských bězích. Syn vyhrál a dcerka byla třetí. Přes určité výhrady jsme všichni vlastně spokojeni. Někteří z nás si hrábli víc, někteří méně, ale krásné prostředí Račího údolí a okolních hor v nás zanechalo vzpomínky na dlouhou dobu :)