MŮJ PŘÍBĚH

Příběh mnoha běžců začíná tím, že chtěli zhubnout. Můj ne... já se na jaře 2015 (marně) zakoukala do jednoho triatlonisty a posléze do triatlonu. Koncem června jsem kriticky zhodnotila svoji situaci. Plavat umím jen na paní radovou, na svém třináctikilovém horákovi jsem dva roky neseděla a běh od základky nenávidím. Výborná startovní pozice!

Začala jsem během. Bylo krásné léto a já běhala skoro každý den ke značce a zpět. 3 km utrpení. Naprosto netrénovaná... nevěděla jsem jak dýchat, jak rychle běžet... plivala jsem plíce, musela odpočívat. Během července se situace začala lepšit a já se nechala od kamádky hecnout na 5 km závod, který se měl konat v září. Sice jsem v momentě přihlášení ještě 5 km neuběhla, ale se svojí býčí zarputilostí jsem byla rozhodnuta, že to dám.

V srpnu jsem týden běhala kolem Orlické přehrady. To byly první kopce a traily. Bylo strašné vedro a tak jsem vždy po tréninku skočila do přehrady. No jistě, i plavání bylo potřeba trénovat. Na to jsem už měla trenérku, která mě začala učit základy kraula. 

Než jsem ale dospěla k tomu, že traily mě baví víc, odběhala jsem stovky kilometrů na asfaltu. Vzhledem k tomu, kde bydlím, se asfaltu nikdy úplně nevyhnu a nevadí mi to, ale na pěšiny a do lesů mě to táhne víc. O tom, jak běhám a případně závodím si můžete přečíst na mém blogu...