Velikonoční půlmaraton Prostějovem

První závod letošní sezony. A rovnou půlmaraton, asi jsem se trochu zbláznila. Po ubohých zimních objemech si nepřipadám moc připravená. I když vzdálenost jako taková mě neděsí.

V sobotu 8. dubna večer se v Brně loučím se svými dětmi a rodiči a jedu vlakem k Anrymu do Vyškova. U něj mě čeká druhá večeře a kytice tulipánů. Moc mě potěšilo, že neporušil tradici :) Ráno probíhají standardní předstartovní úkony. Tohle už máme nacvičené :) V dokonalé shodě opouštíme těsně před 8:45 Anryho byt. Milan už na nás čeká a vyrážíme směr Prostějov.

Na parkovišti se zdravíme se zbytkem naší bandy. U registrace se sklopenýma očima špitnu: "Já si jdu pro tu jedničku." Paní se na mě pobaveně podívaly a odškrtly si moje jméno. Čísla máme, ladíme svršky a jdeme na rozklus. Večer mi Anry pomohl s audiokoučem v mém endomondu, abych věděla, jak běžím. Test dopadl výborně, nervozita stoupá. Je mi docela teplo i přes relativně nízkou teplotu a minimum oblečení. To ještě netuším, jaké peklo mě čeká v poledne na trati.

Je odstartováno! Všichni přátelé mi vzápětí ukazují záda, jakožto i dalších asi 200 závodníků. Startujeme společně s běžci na 10 km a tempo je opravdu ostré. Když mi endo ohlásilo první kilometr za 5:48, trochu jsem se lekla. Musím zpomalit! Dav se přese mne přelévá dál, ale odmítám to řešit. Toto je první závod, kdy jsem předem trochu plánovala tempo. Realita byla nakonec úplně jiná :D Ale začátek jsem prostě potřebovala udržet nad 6 min/km. Na kruháči u Alberta si připadám jako hvězda. Dva policisté kvůli mně zastavili dopravu :D Konečně sbíhám z hlavní ulice na šotolinu směrem k prostoru startu. Ta protijedoucí auta nic moc.

První občerstvovačku probíhám a pokračuji do lesíka. Ten se ukázal být nejkrásnějším úsekem celého závodu. Jedna běžkyně opřená o strom vypadá, že má trochu potíže. Ptám se, jestli je ok. Prý ano a řadí se vedle mne. Chvíli běžíme spolu a prohodíme pár slov. O zatáčku dál mě posílá dopředu, nejsme si soupeřkami, běží desítku. Za mostem končí lesík a do mě se opřelo téměř polední slunce. Sundávám rukávky a přemýšlím, proč se mi tak špatně dýchá. Tondou (rozuměj batůžkem UD model Anton Krupicka) to nebude, začínám proklínat podprsenku. Teplo se stupňuje, tak poctivě pocucávám z hydrovaku. Na 10 km endo hlásí 1h a 1 minuta. Mám to rozběhnuté pěkně. Na druhé občerstvovačce si beru kelímek s vodou, který si vzápětí obrátím na hlavu. Je mi líp. Začínám potkávat čelo závodu, které už má za sebou obrátku. Postupně si plácnu s přáteli... Jirka, Radek, Milan, Anry, Niki, Jiřinka.... Začíná mě bolet hlava. Na 13. km jsem dopila hydrovak. S tím jsem nepočítala. Konečně obrátka. Vtipkuji, zda tam nemohu skončit. Chlapík s úsměvem odvětil, že právě poslal odvoz pryč. Na oko rezignovaně hodím za sebe: "Tak já už to teda doběhnu." Na zdánlivě nekonečné rovince není kousek stínu. K divnému pocitu v hlavě se přidal divný pocit v břiše. Posledních 6 km si opakuji... "hlavně se z toho nepos..t" Běžím na třetí občerstvovačku. Její osazenstvo jsem trochu překvapila a pobavila, když jsem si začala stahovat běžecké šortky a požádala, aby mi je někdo nacpal do batůžku. Tímto děkuji ochotné neznámé paní ;) Kelímek vody - tentokrát do úst - a pokračuji. Je mi líp, ale ještě to vylepšuji shrnutím kompresek. Začíná nejdelších 5 km v mém životě. Předbíhám jednu běžkyni s doprovodem na koloběžce a jsem zase sama. Dělá se mi mdlo, chvilkově přecházím do chůze. Poslouchám děsivé údaje z enda a vůbec netuším jaký mám celkový čas. Přemýšlím, jestli by časová ztráta na sundání trička stála za tu úlevu. Jenže na triku mám číslo. A navíc, doběhnout úplně ve spodním prádle mi nepřišlo tak docela košer :P

Poslední tři kilometry mám trochu v mlze. Pamatuji si lesík s potokem, výběh na most, dlouhou ulici, fandícího Kubu a pak kličkování ulicemi, kde jsem dotahovala jednu soupeřku. Najednou se objevil úvodní příjemný lesík a za chvíli značka 500m. To už uběhnu! Před sebou vidím dva běžce - kecálisty. Když mi došlo, že ještě závodí, nahodila jsem motory a posledních asi 20 metrů dosprintovala a vylepšila svoje umístění o dvě pozice ;) Padám Anrymu kolem krku a vzápětí na kolena. Mám dost. Uvařena ve vlastní šťávě za 2h 13 min a 22 sec.