Velikonoční půlmaraton Prostějovem 2019

Občas je potřeba se trochu hecnout a přihlásit se na něco delšího. Po únorovém Winter Runu na 8 km, který se mi vydařil, jsem svoji účast na Velikonočním půlmaratonu v Prostějově viděla poměrně optimisticky. Sice opět zimní objemy nedopadly podle plánu, ale co, kdyžtak to dojdu 😉

Pro Radima to bude premiéra, já tuhle půlku běžela před dvěma lety. Můj doběh ve spodním prádle je mezi přáteli takřka legendární :D Letos to na vedro nevypadá. Dva týdny předem denně sleduji měnící se předpověď počasí. Každý den jinak... to jsem vážně zvědavá. V pátek balím tříčtvrťáky i běžeckou sukni a asi 4 různá trika i bundičku. Něco vyberu. V neděli ráno místní předpověď hlásí, že bude zataženo, možná i přeháňky a max. 8 stupňů. Beru ¾ legíny, triko s krátkým, triko s dlouhým a bundičku. Vystupujeme z auta a hned poryv větru. To je hnus, velebnosti. Zaostřím na cestu a vidím skupinku známých tváří... vítám se s Jirkou, který je tu dnes jen jako podpora, s Jiřinkou - pevné dlouhé objetí - a s Kájou. Už jsem tu jako doma 😉 Jdeme pro čísla. Letos mám trojku, to je fajn. Už nechci s jedničkou budit pozornost. Zdravím se s Milanem, Zbyňkem, Radkem a Vlastíkem. Prima parta se tu sešla 😊 Rozklusu jsem moc nedala, ale to nevadí, zahřeju se na prvních kilometrech. A už se řadíme. Pořadatel vyzývá pomalejší běžce, aby šli dozadu. Dělám čelem vzad a vzdaluji se od Radima. Po několika krocích mě zastaví cizí běžec slovy: "Zůstaň tady, nepodceňuj se" :D Kdyby věděl!

Výstřel a ... jdeme.... Zapínám hodinky... běžím... První kilák hlídám tempo, i tak je za 5:50. Tohle se prostě mezi těmi dravci nedá. Předbíhá mě strašně moc lidí. Kde se vzali??? Na druhém kilometru trochu zpomaluji a užívám si to. Běží se mi dobře i když vítr je protivný. Začíná mi být teplo. Běžím po silnici proti autům a těším se na odbočku vlevo směrem k prostoru startu. Dobrovolník stojící na trati mi chválí tempo. Vykouzlím úsměv a "děkuji". Vzápětí se můj úsměv ještě rozšiřuje. Přidává se ke mně Jirka a povzbuzuje. Nabízí, že mi bundičku vezme. Že já trubka mu ji nedala. O kilák dál ji sundávám a nesu 16 km do cíle v ruce :D První občerstvovačku probíhám. Poučena z předchozí účasti, mám kromě hydrovaku ještě dvě lahvičky. Slušná zátěžová vesta 😊 V lesíku předbíhám běžce s obinadlem nad kotníkem, kterého jsem si všimla, když mě bral na prvním. Jeho boty se nedaly přeslechnout. Najednou povídá něco jako... "běž, já si budu šomtat to svoje. Jdu na 2 a půl hodiny". Odpovím, že já zhruba taky. "Já jsem měl zlomenou nohu." Zazní v odpověď. "To já naštěstí ne." A s tím ho opouštím. Ne na dlouho, na příštích metrech se stále střídáme. Podbíhám mostek a jeden fandící klučina hlásí: "Trojka je poslední." To je "obinadlo" aktuálně krok přede mnou. Směju se: "Tak a mám cejch - Trojka je poslední" :D Vybíhám na mostek a ejhle... za mnou ještě skupinka běžců. Trojka není poslední :D

Vybíhám mezi pole a cítím protivítr. Koukám po hodinkách. Tempo nic moc, fakt mě to brzdí. Míjím obrátku pro desítkaře a je mi jasné, že odteď mě předbíhají jen moji soupeři. Vidím modré dopravní značky. Doleva: PLUMLOV 7 km. Hlavou mi bleskne ďábelská myšlenka, že to vezmu vlevo a skončím u zámku. 15 kilometrů mi bude dnes stačit :D Pořadatel ukazuje doprava. Tak jo, zůstanu na trati. Po chvíli se za mě zavěsí ukecaná dvojice. Po několika kilometrech si dělají legraci, že jim dělám vodiče. Mně to tak vtipné nepřijde, kryju je před větrem a ještě musím poslouchat jejich řeči, narušují mi bublinu. Nedokážu jim utéct a když zpomalím, zpomalí oni taky. Rozdělujeme se až na poslední občerstvovačce. Beru kelímek s fofolou a v chůzi ho piju. S potěšením konstatuji, že to je první chůze. Po 15ti kilometrech. Začíná mi být dost teplo, sluníčko praží. Vyhrnuji si svrchní triko a trochu větrám. Běžím, jdu, běžím jdu. Je to jako předloni, jen nejsem tolik vařená. Předpověď jim fakt nevyšla. Asi tři km před cílem předbíhám klučinu v modrém triku. Ani si nejsem jista jestli závodí nebo si tam jen tak kluše. V parku se začínám střídat "ve vedení" s mužem v černém. Když přejdu do chůze, předběhne mě. Když se rozběhnu, jsem rychlejší já. Značka posledních 500m do cíle. Tak teď už ho před sebe nepustím. Sice mě to už tři kilometry nebaví, ale ještě se ždímnu a rovinku do cíle, opět doprovázena Jirkou, statečně dobíhám. V cíli se mi podlamují nohy, ale Radim mě chytil do náruče a říká, že jsem jeho hrdinka. Vůbec se tak necítím. Jsem ráda, že to mám za sebou. Chvíli po mně dobíhá muž v černém, pak Kapitán Amerika (to bylo modré tričko)... ve výsledcích jsem za sebou našla kromě nich ještě jednu ženu a muže se zlomenou nohou. Jsem ráda, že jsem předběhla aspoň jeho :P Čas 2:18:39 je o 5 minut horší než ten z předloňska, ale co se dá dělat. Občas prostě tělo nechce běžet rychleji. A za ten zážitek to stálo 😊