A zase jsem se nechala hecnout na závod. Tentokrát doslova za barákem. Třídílný seriál závodů Prokopský nočník se běhá, překvapivě, v Prokopském údolí. 10. listopadu se běžel poslední z nich a já se nechala od Petra přesvědčit ať do toho jdu.
Start byl situován do hospody v Prokopáku, asi 2,5km od mého domova. Jenže jak se tam dostat? Ztemnělým údolím se mi samotné jít nechtělo. Napadla mě spásná myšlenka. Michal přeci jede ze stejného směru! A tak slovo dalo slovo a stal se mým doprovodem.
Ve 20:05 bylo odstartováno. Michal startoval z první řady, já s Petrem někde v poli. Karolína s Jackie už byly na trati. Pejskaři měli start přesně v osm. Petr mi okamžitě ukázal záda :D Tempo je docela ostré, ale vím, že za rohem je kopeček a budeme muset zpomalit. Trať se vlní přes mně dobře známá místa lomu Opatřilka. V sebězích pár lidí předbíhám, sem tam někdo mě. Do kopců běžím, co to jde a pak přecházím do chůze. Šetřím síly, vím, jak ten terén vypadá. Výhoda domácí trati :)
Jo, to jsem si myslela. Běžím a najednou ležím. Moment mezi tím mi v paměti nějak chybí. Sbírám se ze země a cítím koleno. V zápětí se mi bolestí zvedá žaludek. Několik desítek metrů bojuji s ostrou bolestí a nevolností. Chuť vzdát to, v okamžiku, kdy jsem se málem poroučela do mdlob, je vážně veliká. Hluboký nádech a výdech. Nevzdám to, vždyť ještě nejsem ani v půlce. Prokleté šutry. Následující seběh je krutý. Postupně se ale zase dostávám do tempa a potlačuji bolest. Vlastně celý zbytek závodu byl o hlavě a potlačování bolesti. Přichází další kopec. Zavěsila jsem se za jednu běžkyni a dýchám jí na záda. Skoro celé tři kilometry :)
Probíháme kolem Velké Ohrady a hlavou mi bleskla myšlenka, že Michal už je určitě v cíli. Běžel na bednu, tak snad mu to vyšlo. Už jen rovinka a seběhy, to půjde, to půjde.... vydrž! Koukám holce přede mnou na reflexní pásky na legínách a udržuji její tempo. Běžím jako stroj, hlava vypnutá. Jsme zpět v lomu. Jeden kopeček a rovinku běžíme vedle sebe a prohodíme pár přátelských vět. Jdu před ni a chvíli ji táhnu. Najednou je těžké udržovat tempo. Jak rychle mám vlastně běžet? Vím, že cíl je blízko, tak se, navzdory bolesti, pokouším zrychlit. Poslední seběh s kameny. Fakt hnusnej. Tak na kočku volám "Tady fakt opatrně!" a hopsám dolů. Poslední zatáčka.... Už slyším cílové povzbuzování. Rvu to a cííííííl. Opět je mi na omdlení :D
Když jsem se vydýchala a našla batoh, vyhledala jsem Michala a vyptala se na jeho závod. Možná druhý, možná třetí. Tak uvidíme při vyhlašování výsledků. Vyhrnu elasťáky a vykoukne krvavé koleno. I to k tomu patří. Ještě společné foto s Michalem v cíli a jdeme zpět do hospody. Objetí s Karolínou.... smích... přátelský pokec s Petrem a jeho přáteli. Vyhlášení vítězů. Michal je druhý :) Celkově v seriálu třetí. Tleskám! A vím, že příště poběžím znovu :D
Čas: 43:50 min. Délka trati: 6,6km Umístění: 22. ze 30 v kategorii Ženy do 39 let
