Štěpánský běh v Kyjově

Přestože měl být vánoční Night Run mým posledním letošním závodem, přijala jsem Jirkovo pozvání na Štěpána do Kyjova. Místní menší, ale tradiční závod po okolních kopečkách, v délce 8,2 km.

Od úterka jsem se potýkala s kašlem a rýmou, ale směrem ke Štědrému dni se situace zlepšovala a já věřila, že to půjde. Na Štědrý den jsem si s dětmi lehce vyklusala 4,4 km a plna závodního optimismu v neděli vyrazila do Vyškova k Anrymu na svátky.

V pondělí ráno mě vyzvedl u Dukly Milan a v devět jsme byli na místě určení. Jirka už na nás čekal s čísly. Super servis :) Do startu v 10:30 bylo dost času a tak jsem trochu rekognoskovala okolí, pokecala s Jiřinkou, Kubou, Ester, Daliborem... prima partička se tu sešla. Čas startu se blíží, rozklusáváme se, připínáme čísla. Jirka nás organizuje na společnou fotku. Bohužel pán si nerozuměl s technikou a přes veškerou snahu se mu nepodařilo nás vyfotit. Vzdáváme to, musíme na start. Asi 260 běžců se volně řadí. Říkám Milanovi a Jirkovi jestli by neměli jít víc dopředu. Milan na to, že ne, že to zase tak moc neprožívá. Asi minutu na to hlásí: "Nejsme moc vzadu?" A už jdou směrem k čáře. Musím se smát :D

Zazněl startovní výstřel, pouštím endomondo a pomalu se rozbíhám. Krátká rovinka se záhy mění v první kopec... "A dopr..." nevidím vrchol... to bude dlouhé. Kuba vtipkuje, že si měl dát za Ester gumu :D Jsme asi v polovině kopce a Ester už nevidím. Po chvíli utíkám Kubovi... naše skupinka se definitivně roztrhala. Kopec se mění v nakloněnou rovinu... běžím, trochu kašlu, ale půjde to. Nahoře se odpojují borci v kategorii 70+. Mají zkrácenou trasu. Já musím dál.... Za chvíli vybíhám z Kyjova a další kopec... do Kostelce. Vlevo se otevírá malebná scenérie... místní kostel se hřbitovem a pod ním až k silnici malá vinice. Tady musí být v létě krásně! V prudké zatáčce vpravo fandí pár lidí... zamávám rozjařeně dětem a už se hrnu z kopce. Konečně zase předbíhám staršího pána, který mě vzal při chůzi vzhůru. Kousek rovinky a zase nahoru. Trať je jak vlnobití, snažím se počítat kopce. Jirka mluvil o pěti. Další ostrá vracečka... usměju se na pořadatele a svištím dolů. S dědou se pořád naháníme... do kopce mě bere, já jeho na rovinkách nebo směrem dolů. Pátý kopec dávám indiánem, zas trochu kašlu. Vždy když pána slyším funět za sebou, rozběhnu se. Takhle mě "vytlačil" skoro nahoru... na chvíli ho pouštím před sebe. Poslední nakloněná rovina... endo hlásí 6 km... už není důvod se šetřit... zase se rozbíhám a definitivně dědovi ukazuji záda. V mírném seběhu vidím fotografa. Nahodím úsměv a běžím :) Na fotkách je potřeba vypadat dobře. Navíc už je mi hej, teď už to bude jen z kopce. Zatáčka vlevo a vidím, jak proti mně běží Milan. Řadí se po mé pravici. A za chvíli už i Jirka po levici. Dolů letím a připadám si jako královna s vlastním doprovodem, který mne gentlemansky povzbuzuje. Pokud bych měla označit nejkrásnější moment závodu, tak by to byl tento. S přáteli po boku, v tempu kolem 4:15 min/km a s úsměvem od ucha k uchu :) Poslední zatáčka vlevo a kluci mě posílají do finiše samotnou. Sprintuji cílovou rovinkou a už slyším svoje jméno. Za cílovou čarou vypínám endo a překvapeně přijímám podávanou ruku závodnice, která doběhla přede mnou. Také jsme se na trati naháněly. Dala mě o dvě sekundy :D

Celkově jsem s časem 47:52 spokojena. Vzhledem k momentální kondici a těm kopečkům... Průměrné tempo 5:49min/km. 13. místo v kategorii, celkově 212.