MINI TRIPrague 2016

31.07.2016

Přesně 13 měsíců po té, co jsem se rozhodla zkusit triatlon, jsem se postavila na start TRIPrague MINI.
Je sobota ráno, brzy ráno, a my s Anrym vyrážíme do centra Prahy. Jsem strašně nervózní. Ale to jsem průběžně už víc jak týden. Nejvíc mě straší časová brána po druhé disciplíně. Propočítávám jak rychle musím co zvládnout, abych to stihla. Jdou na mě mdloby. Lucie, která mi zachránila život půjčením krátkého neoprenu (díky!), mě uklidňuje, že cyklistika je na rovině. Matně si vybavuji Strakonickou a docházím k závěru, že má pravdu.
Přicházím do depa a vítám se s holkama. Svítí sluníčko, povídáme, vtipkujeme, chystáme pytle. Trochu zmateně chodím sem a tam, depo je jednosměrné, hledám úschovnu, toitoiky a tak. Při jedné cestě jsme se jaksi mimochodem dali do řeči s panem profesorem Pirkem. Moc příjemný pán.... I na společné foto kývnul :) Zde bych chtěla poděkovat Anrymu za veškerou podporu a skvělou fotodokumentaci! A už se přesunujeme z mostu Legií na Střelecký ostrov na rozpravu. Soukáme se do neoprenů, smějeme se... o několik minut později, při zanoření do 16,5 stupně studené Vltavy, nám úsměvy tuhnou. Šmárjáááá! Já tam nechci! Doplavávám ke startovním bójím... výstřel.... Start! Pouštím půjčené Garminy a plavu. Najednou se přese mne přelila vlna kraulistů. Ale dobrý, žádný velký kontakt, plavu prsa. Zatím s hlavou nad vodou, jejíž ledový krunýř mi nějak ztěžuje dýchání. Párkrát ponořím hlavu. Ne, fakt to nejde. Plaveme proti proudu a pod mostem mám pocit, že se s každým tempem posunu tak o centimetr. To je na budku! Já se k té oranžové bóji snad nedostanu. Najednou vidím, jak na palubu doprovodné lodi, kousek přede mnou, tahají nějakého plavce. Buď zmrznul nebo dostal infarkt. Není mi z toho moc dobře, ale musím plavat dál. Konečně bóje, vlevo v bok.... druhá bóje a opět vlevo v bok. Paráda, už jen kousek po proudu a můžu z té ledárny ven! Opět zkouším plavat s ponořováním hlavy a cítím, že jsem mnohem rychlejší. Konečně je tu cíl plavecké části. Potácím se ven. Jsem zmrzlá tak, že se Anrymu nedokážu usmát do objektivu. Normálně by se měly ty schody do depa vyběhnout, já byla ráda, že jsem se z nich neskutálela. Ve stanu se zbavím žabí kůže, utírám mokré nohy a snažím se obléknout. Je mi tak zima, že mě neposlouchají ani ruce ani nohy. Když si beru ze stojanu kolo, visí tam už asi jen tři. Neřeším, jdu ke startu cyklistiky.
Jako správný nováček se před nasednutím ujišťuji, že tady už můžu :D Vyrážím na trať a přemýšlím jak rychle musím jet, abych to stihla. Mám pocit, že jsem v depu strávila věčnost - rozuměj, alespoň 8 minut. Po chvíli se dostávám do tempa, jde to dobře. Každou chvíli mě někdo předjede. Je mi to fuk, to mě nedeptá, jedu si svůj vlastní závod - závod s časem. 3 kilometry.... Ještě kousek a musí tu být otočka... a není, kde je?... až tady! Koukám na hodinky a v ten moment si uvědomuji, že cyklistika nebude 18 km. Šlapu co to jde. Ve směru do Malé Chuchle cítím protivítr. Zpátky je to asi trochu z kopce, protože držím celkem konstantní rychlost kolem 22 km/h. Na mém horákovi to prostě rychleji nejde. Před první obrátkou u depa je krátký prudký kopec, přehodím... nahoře chci přehodit zpět a ozve se nepříjemné rachtání a nic. Tak znovu... a znovu... konečně! Ok, tak velké talíře měnit už nebudu. Obrátka, kterou jsem mírně přejela, abych nezpůsobila kolizi s rychlejšími borci. Ne, fakt se strašně bojím, že spadnu. A znovu do Chuchle.... Uvědomuji si, že mě bolí kolena - nedostatek tréninku. To nic, to se vydrží. Čas letí, kilometry už tolik ne. Každou chvíli mě někdo předjede. Si jeďte :D Poslední otočka a já vím, že jsem po limitu. V hlavě mi bliká: "Kateřina Albrechtová DNF" To ne, to nemůže být pravda. Makám, co to jde, třeba je ukecám. Před kobercem mi pořadatel ukazuje, že mám sesednout. Oni mě pustili! Jupí! Nohy teda moc nejdou, ale s úlevou se plazím do depa. Na Garminech je 19,97km. Tohle depo je rychlé. Zavěsit kolo, najít pytel, sundat přilbu, rukavice, dres. Napít a všechno hodit do pytle. Do pusy jsem hodila energetického gumídka od Lucie a vybíhám. Pán přede mnou prý proběhl maximálně před třemi minutami.
Ulice jsou rozpálené, turisti fandí.... jsem trochu osamocená v tom vyhrazeném pruhu. Nevím jestli se mám cítit jako celebrita nebo poslední zoufalec. Už na Žofíně přecházím na chvilku do chůze. Nohy mě neposlouchají, ale teď už to nevzdám. 4,2km jsou kousek... i kdybych si pro tu medaili měla dojít. A tak střídavě běžím a jdu, občas prohodím slovo s pořadatelem. Na Náplavce jsem znejistěla, kudy že se dostanu na druhou stranu? V hlavě vymeteno. Ale všechno je dobře značené a vyhrazené páskou a kužely. Loknu si vody na občerstvovačce a za podpory návštěvníků Farmářských trhů vybíhám nahoru a doleva na most. Až sem smrdí Smíchovský pivovar. Z toho se mi na kole dělalo nevolno. Zborovskou dolů a doleva k řece. Pořadatelé mě povzbuzují, že už je to jen kousek. Pohled na Garminy mi to potvrzuje. Druhou občerstvovačku jen probíhám. Jeden pán se u ní zastavil, ale když mě viděl proběhnout, spěšně ukončil svoje občerstvování a už mě zas bere. A celou cestu do cíle se otáčí a ujišťuje, že jsem v dostatečném odstupu za ním. Člověče, já nemám v plánu Tě předběhnout! Asi 200 metrů před cílem mě jeden pořadatel povzbuzuje a já mu hlásím, že jsem poslední. On na to, že ne, že za mnou ještě někdo je. "Šmárjáááá, to né! Já jsem s Vabrouškem domluvená, že budu poslední" :D Hodím po něm se smíchem a už vbíhám na modrý koberec. Poslední zatáčka vlevo a CÍL! Radost až na kost! Já jsem to dala. V příšerném čase a dost zničená, ale dala! Na někoho, kdo neumí plavat, bojí se jezdit rychle na kole a poslední dva měsíce pořádně neběhal kvůli bolestem nohy, to docela šlo. Obrovská lekce a zkušenost. S pokorou se skláním před borci na Ironmanských tratích neb toto byly jen desetinové distance: 0,38km - 18 km - 4,2 km. A pokud někoho zajímají moje časy, tak dle oficiálního měření: 18:50 - (5:50) - 56:51 - (2:42) - 27:51. Celkový čas: 1:52:06. Ztráta na vítěze 54 minut. Pán přede mnou mi utekl jen o 24 sekund A za mnou 3 DNF.
Jestli jsem spokojená? Ano jsem.... Výkon úměrně tréninku Příště to bude lepší ;)