Běh přes pražské říční mosty 2017

Loňský charitativní Běh přes pražské mosty se mi líbil a tak mě letos mohla odradit jen zima. Po mrazivém lednu jsem měla vážně obavy a denně sledovala předpověď počasí. Nakonec se umoudřila na nějakém tom stupni nad nulou. Dokonce slibovali trochu sluníčka. V sobotu ráno jsem vstala s dobrou náladou, nebylo nad čím přemýšlet.

Přesun na Zbraslav proběhl dle plánu. Ze Smíchovského nádraží nás už jela skupinka v družném hovoru. Ten pokračoval i po startu, lehce po desáté hodině. Letos jsme běželi pro Ranou péči Eda. Přestože jsem o této nadaci nikdy neslyšela, věřím, že Honza, coby organizátor a člověk se zlatým srdcem, vybral dobře.

Od rána nás provázelo sluníčko a prvních pár mostů jsme zdolali hladce. Někde až kluzce. Sníh, led a břečka nás provázely vlastně až do Troje. Na rozdíl od toho sluníčka. To nás opustilo u mostu Inteligence a postupně se na město snesla mlha. Až na Vyšehrad, cca 18 km, jsme se všichni drželi pospolu. Zde byla první občerstvovačka. Hodila jsem do sebe banán a trochu coly. Čaj se nestihl, byli jsme moc rychlí. To, že běžíme docela rychle, jsem vnímala už od startu. Ale bylo docela chladno a s mlhou i vlezlo. Za zkrácení pauzy na Vyšehradě jsem byla vděčna. Rychle jsem převlékla jedno triko a mazala se vyfotit k rotundě. Přeběh přes Nuselák moc příjemný nebyl, ale Barrandovský most smrděl víc :P Někteří řidiči nás povzbuzovali přerušovaným troubením... na jednom troubícím autě v Podolí jsem si všimla nálepky Vltava Run J

Někde před Výtoní se odpojila skupinka chrtů, kteří jen těžko drželi naše tempo a byla jim zima. My jsme si naopak užívali zamlženou Prahu a focení na mostech a mostcích. Celkem jich bylo 24. Občerstvovačka na Kampě se trochu nestihla a tak ji děvčata operativně nachystala u Čechova mostu. Tatranka a cola.... A mažeme dál. Každá zastávka znamená vychladnutí a nové zahřívání teď už fakt unavených svalů. Na cyklostezce podél řeky v Karlíně je strašná čvachtanda. Pár lidí to balí... já mám v Troji triko a stále ještě zvažuji možnost doběhnout si to na maratonskou vzdálenost. Takže nevzdávám. Za Libeňským mostem zatáčíme doprava. Už běžím dost mechanicky. Koukám Milošovi na boty, hlava vypnutá. Když při malé pauzičce žádám Petra, aby mi z batůžku vyndal dětskou přesnídávku, dělám zcela zbytečné gesto palcem směrem na záda. David se směje "Petr ví, kde máš batoh." :D S přibývající únavou klesá inteligence... vtipkujeme, že mozek strašně žere energii a tělo v pudu sebezáchovy omezuje jeho činnost. Znovu vybíháme... hovor vázne už od Karlína... každý se noří do svých myšlenek, únava je znát. Jen Miloš kolem nás poletuje, jako by se nechumelilo.

Blížíme se do Troje, už nás čeká poslední lávka... fakt se těším. Posledních pár kilometrů mě bolí levé koleno, to už je klasika. Ještě fotka a doběh do cíle J Tady s Milošem diskutuji zda a kam by se dal ten maraton doběhnout. On má ale na hodinkách o dva km víc... mně se na ty 4,5 už samotné nechce a tak to balím. I tak mám z výkonu radost. Podmínky byly letos podstatně náročnější a průměrné tempo o víc jak minutu na km rychlejší. Nakonec jdu s Daliborem na autobus a jedu do Holešovic do McDonalda na Big Mac. Vypnutý mozek se projevil i zde. Předělali od minule toalety. To, že jsou dveře na kód z účtenky ještě mozek zvládnul, jít na dámské už ne :D Miluji, když si hrábnu na dno :D nebo někde poblíž :D

Děkuji Honzovi a holkám za organizaci a občerstvovačky, Jirkovi za doprovod v první půli a Daliborovi za doprovod v té druhé J Bylo to fajn... příští rok zase!

P.S. Do kasičky se na dobrovolném startovném vybralo krásných 8 575,- korun :)